Joelnet

Šumperk - červen 2014

Podrobnosti

Zveřejněno 7. 11. 2015 20:45

Napsal Administrator

Zobrazeno: 4001

Šumperské modlitební setkání bylo nahrazeno v červenci. Hlavními tématy byly modlitby za R.O.F.C. a také za modlitebníky na Severní Moravě.

R.O.F.C. má momentálně tři sbory, jeden v Šumperku (pastor Petr Pakosta), jeden ve Šternberku a Uničově (pastor Petr Jaroš) a jeden v Bruntále (pastor Josef Dědka). R.O.F.C. vzniklo již brzy po revoluci po službě Steva Rydera a následně Toda Lewina. V Bruntále mělo několik let dvouletou biblickou školu, kterou prošlo několik desítek studentů z celé republiky. Část služebníků a pastorů R.O.F.C., a také část z CNN (Církev Nová naděje), je právě ovocem této služby. Po vzniku CNN část sborů, např. sbor v Jeseníku (pastor Michal Ondruch), v Ostravě (tehdy pastor Mark Zechin), Olomouc (pastor Mark Bruner) přešla společně z hlavičky R. O. F. C do CNN, takže pokud se nepletu, zůstaly v R.O.F.C. čtyři sbory (ještě jedno společenství bylo v Přerově) a po jeho zániku tu máme ona tři výše zmíněná společenství.

Já osobně vděčím službě R.O.F.C. i CNN část povzbuzení, část přátelství, část posily a vedení v části mého života.

Od svého duchovního "malička" jsem měl na srdci některé z těchto pastorů a měl touhu, přání i vizi po tom, abychom se všichni někdy a někde setkávali. Do dnešního dne se toto neuskutečnilo. Co se týče modlitebníků na Severní Moravě, tak by se hodilo říci, že těch není nikdy dost. A stav našich sborů odpovídá i stavu této služby a této aktivity církve. Není vždy snadné vést vytrvalý modlitební boj a v modlitbách neochabovat, jak říká Pán. Kdyby to bylo velmi snadné, dělali by to všichni (vždyť to přece Pán říká, že to máme dělat). Ale jsou období, kdy to není tak snadné, tlaky jsou větší, odpor silnější a tak i modlitebníků je méně. Zrovna včera jsme měli sborovou modlitební a musím říct, že se mi dost nechtělo, až jsem uvažoval, zda bych to nevypustil a neodpočinul si (není na škodu někdy odpočívat, ale často je to klam).

Skoro celou modlitební mě bolela hlava, horko těžko jsem lovil témata, za co se modlit a Boží blízkost nebo přítomnost jsem vnímal minimálně. Přesto na konci jsem měl dost utlumený, pod tlakem a tíhou únavy zabarvený pocit, že tak je to správně a měl jsem radost, že jsme k nebi i do protitlaku (v době před modlitební na Pradědu navíc máme už tradiční charakteristické břemeno a tíhu tohoto boje) vyslali opět přece jen část modliteb.V noci pak ve spánku Pán opravdu posílil nejen tělo, ale i ducha. Proč nemohl Pán na jednom místě v Písmu najít byť jen jediného muže, který by zazdíval trhliny, aby nemusel vylít soud? Proč všichni učedníci usnuli a nemohli se modlit, i když je k tomu Pán opakovaně vyzýval.

Kdyby to bylo tak jednoduché a snadné, nebyl by v tom problém. Musíme si připustit, že v této službě, jako i jiných, není jen sweetness Boží blízkosti a vedení, ale také tlak, tíha a únava boje. Někdo říká, že jeho (Pánovo) břemeno je přeci lehké a tedy služba by neměla být tak namáhavá? Ale je namáhavá a pracná, je to oběť, kterou docení jen Bůh. A tak je to správně. A když není namáhavá, tak proč je v našich sborech tak málo vydaných a věrných modlitebníků?

Ano je to milost, kdy Pán říká, že vylije Ducha modliteb a proseb o smilování. Je to jeho uschopnění atd. Ale někdy máme potůček místo proudu dravé řeky a jsme zodpovědní, jak žijeme na základě tohoto potůčku místo proudu dravé řeky a jsme zodpovědní, jak žijeme na základě přítoku tohoto potůčku, přestože neplujeme v řece, která nás skoro sama unáší a nadlehčuje.

Buďme věrni i v síle a čase, který máme. Neochabujme v modlitbách a budeme moci dosáhnout zaslíbení, které nám Pán dal pro naše konkrétní časy, místa a země.

Buďte požehnaní

Jiří Joel Krupa

10. 10. 2015