Joelnet

Rýmařov - únor 2010

Podrobnosti

Zveřejněno 11. 2. 2010 19:17

Napsal Administrator

Zobrazeno: 3669

       V Rýmařově jsme se drželi již několik setkání „zaběhnutého“ plánu. Nejprve dopolední blok modliteb a poté po obědě (který stejně nebyl, jelikož v tomto měsíci máme celoměsíční  polodenní půst za H.F.A.M.I a za Modlitební hradby ) modlitby s místními.

     Děkujeme Pánu, že nás uschopnil povzbuzovat v této oblasti modlitebníky.  Stejně tak jsme chtěli sloužit i v Rýmařově..  Z nekatolických sborů je zde jen malinkatá výspa husitské církve spravovaná z Krnova  a  ČCE  o počtu asi deseti účastníků bohoslužeb spravována ze Šumperka. Pozvali jsme dva místní starší na společné modlitební setkání. To nakonec proběhlo v prostorách diakonie ČCE.  

    V prvním bloku jsme si víceméně povídali a měli položeny na srdce především lidi z dané evangelické církve. 
    
    V druhém jsme se trochu sdíleli o tom, co prožíváme a zazněla i slova, která považuji za důležité napsat i sem.  
    
    Během naší modlitební služby v této oblasti jsme si nemohli nevšimnout, že ačkoli je zde nemnoho sborů a to nepříliš početných, s modlitebním životem jako takovým je to ještě mnohem vážnější. Pravidelné modlitebníky lze v městech jako Bruntál, Krnov, Vrbno, Rýmařov a tak podobně tady dokola počítat na prstech. Všimli jsme si ovšem tu a tam i touhy po modlitbách, která ovšem nedorostla k činění. I když i chtění je milost, nestačí. Bůh dává i činění! Ovšem zde je někdy zatím kámen úrazu. Na činění se to někdy rozpadá. Pravidelná modlitba je vlastně zápas. A to doslova. Nevedeme svůj zápas proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem a silám, které ovládají tento věk. Toto zjevení šlo v posledním týdnu hlouběji do mého srdce, přestože to pro mne není nové. Jasnější hluboké vědomí, proti komu vlastně bojujeme. A to znamená znát mnohdy i taktiku a někdy i důsledky útoků těchto nepřátel. Skutečných duchovních nepřátel. Možná je třeba modlit se i více za dary rozlišování duchů, abychom více viděli pozadí jednotlivých věcí, které se dějí kolem nás. 
     
    Mnoho lidí čeká probuzení, chce probuzení, tak nějak si říká, že by bylo dobré, aby Bůh způsobil oživení, ale pokud se nebudeme modlit, tak to nebude. Respektive předpokladem toho obživení bude obživení modliteb. Jestli se nemodlím třeba alespoň hodinu ráno, tak jak to myslím s důležitostí modlitby vážně? No nemyslím to vážně. Nepřítel mě již vyřadil z tohoto boje. Nikdo neobstojí v trvalém modlitebním zápase s takovýmto postojem či režimem duchovního života. Vstoupit do osobního modlitebního života je vlastně předpokladem a uschopněním k tomu stát ve větším duchovním zápase. 

    Nedávno Aleš Navrátil, zástupce emeritního biskupa AC Rudka Bubíka, napsal v modlitebním dopise, že již vícekrát viděl, jak ďábel rozbil modlitební shromáždění nedlouho poté, co začala nést ovoce. Jedna věc je vůbec vstoupit do modlitebního zápasu, pravidelného a zodpovědného a druhá věc je obstát, vydržet a ustát i protireakci (ve kterou někteří ani nevěří).
  
    Poté jsme se modlili za  místní.