"veďme ten dobrý boj víry"

Požehnaný rok 2015 ,

Nevěříme na osud ve smyslu, že vše je předem dané. Naše země, osudy, životy - to vše může buď prospívat a růst, nebo upadat a být ničeno.

Ke konci roku 2014 jsem se dozvěděl zprávu, která mne velmi silně zasáhla na několik dní a stále cítím bolest. Jedna má bývalá žákyně zemřela pod koly projíždějícího auta, když tam buď spadla, skočila nebo byla strčena. Nemám zatím přesné informace. S největší pravděpodobností tam ale hrál roli alkohol nebo drogy. Připadlo mi to neskutečné, nereálné, neuvěřitelné. Někteří lidé zaplácli bolest tím, že "snad ji "tam" bude líp" a "když to tak vlastně chtěla" atd. 

Nemohl jsem se zbavit vnitřního smutku. Byla to mladá usměvavá holka, neznovuzrozená. Pro mne připomínka toho, co se kolem mne děje. Jako bych někoho ztratil, kdo neměl být ztracen.

Sýrie, ISIS, Rusko a náš modlitební život

Události ve světě nás, někdy ukolébané svými malými problémy, svým někdy pohodlným životem, nenechávají na pochybách, že ďábel má své plány. A Pán hledá přímluvce, kteří zazdívají pobořené zdi.

Některé věci jsou prostě hrozné a tragické. Některé věci tragické mohou být či nemusí. 

Nechci se teď v tomto momentě pouštět do možných výhledů a scénářů, ani sdílet některá proroctví např. Ricka Joynera či Boba Jonese. 

Chci jen říct, že potřebujeme modlitebníky a přímluvce, kteří volají dnem i nocí nejen za sebe,své sbory, své rodiny a své problémy, ale i za národ, Českou republiku a také další národy, země, lidi a křesťany.

Díky Bohu za všechny stráže, modlitebníky, řetězce atd. Díky za všechny, kdo stojí a modlí se, jak je vede Písmo i Duch. Tito lidé mohou a rozhodnou o osudu některých dětí, lidí, rodin, sborů, služebníků, měst, národů. 

Neustále máme mít na paměti, že se máme pokořit a modlit za svou zem. Být v pokoře, v modlitbách a takto postupovat vpřed ať se děje, co se děje. 

Mnozí jsme si zvykli na "jistoty", které se ale mohou ukázat falešnými jistotami a Bůh s nimi může zatřepat. 

Možná jsme někteří otupělí k různým zprávám a některé věci jsou nám daleko. Mnohde jsou ovšem naši bratři, kteří procházejí velkým utrpením a Slovo nás vede, abychom na ně pamatovali. 

Člověk nemůže spasit celý svět, ale je třeba být k Bohu plně k dispozici a vydat mu svůj čas, pevně držet modlitební život a odříznout vše neproduktivní. Tak najednou může mít Bůh více k dispozici naše srdce a může nás uvést do mnohých modliteb, které máme vykonat. 

Praděd - říjen 2014 a rok 2015

Vy, kterým posíláme tyto modlitební listy, což je zhruba 50 lidí, víte, že na Praděd jezdíme pravidelně jednou za půl roku a jsou to takové "větší" modlitební. Mají větší význam a jsou důležitější. 

Rozhodl jsem se vám napsat krátce, co se tentokrát - už je to šestý rok, stalo. Před odjezdem, který nebyl v říjnu, ale až v listopadu, na přípravnou modlitební na mne sestoupil Duch Svatý a naplnil mne obrovským pokojem,vnitřní energií a silou. Byla to krásná zkušenost. Stává se mi tato podobná zkušenost tak jednou za půl roku, když si připomínám na Joelnetu některá slova nebo zpětně čtu některé modlitební zprávy. Sestoupí na mne určité charakteristické pomazání, které vnímám jako směsici prorockého a modlitebního a je v tom úžasný pokoj. Je v tom tak velké vítězství, že si připadnu, že žádná bitva není dost velká a že překážky téměř nejsou, hory jsou vlastně roviny. Je to ale omezené a už vím, že pak v praxi se hory stanou zase horami atd. 

Nicméně po přípravných modlitbách, kdy jsme opět měli určitý proud za jednotlivé sbory v naší oblasti, jsem přijel domů a začalo mne bolet břicho, dostával jsem horečku. V pondělí jsem měl 40 teploty, což jsem neměl dost dlouho a skoro jsem se nemohl ani modlit, teprve po několika hodinách jsem nad tím získal vnitřní pokoj (pobytem v zimě to nebylo, byli jsme vlastně jen asi hodinku venku a dobře oblečení). Lékařka mi diagnostikovala zánět ledvin a ještě něco s břichem, co se přesně neví. Tři věci naráz. Momentálně bojuji jen s nachlazením a sem tam kašlem, ale s břichem musím ještě na vyšetření.

Neuvědomuji si před Pradědem nic z toho, co přišlo potom. Neměl jsem ani teplotu, ani mne nebolelo břicho (možná občas se objevovalo něco, co nejspíše souvisí s tou třetí, zatím nejasnou věcí).

Nemám zatím zjevení či rozpoznání, jestli to byl čistý útok nebo jsem já udělal něco, co dalo ďáblu nějaký prostor, nicméně výsledek byl, že jsem na 14 dní byl zavřený doma a Praděd prostě tentokrát padl, modlitby tam (ani jinde) se neuskutečnily.

Uvědomuji si, že některé modlitby nebo některé věci, které povstaly skrze ranou fázi služby Modlitební hradby již v této době byly součástí důležitých bitev s dosahem do našeho národa nebo do některých denominací. Nechci to teď rozepisovat, ale jen toto porozumění říkám.  

Uvědomuji si také, že nemáme příliš velké modlitební krytí. Přesto vnímám, že máme pokračovat měsíc za měsícem, rok za rokem, jak jsme přijali od Pána a jak nám je i vnitřně dotvrzováno. 

Chceme hledat vedení, jak i jinak dále postupovat v této službě. V roce 2015 budeme, dá-li Pán, sloužit na těchto místech:

Leden - Vrbno pod Pradědem

Únor - Rýmařov

Březen - Bruntál

Duben - Praděd

Květen - Olomouc

Červen - Šumperk

Červenec - Praha

Srpen - Ostrava

Září - Bruntál

Říjen - Praděd

Listopad - Krnov

Prosinec - Opava

Chci poděkovat všem, kteří nám pomáhají  v boji svými modlitbami, jak píše a prosí i apoštol Pavel. 

Modlím se, abychom nepromeškávali ani čas pokoje ani čas války a neměli své duchovní zbraně někde pohozené a k neužitku, když je čas je používat. 

Zdravím Vás všechny a chci vás na všech místech naší země povzbudit, že jako křesťané vedeme, a nadále veďme, dobrý boj víry. Ne proti lidem, ale proti mocnostem a silám v povětří, které ovládají tento věk tmy (Efez 6,12).

Buďte požehnaní

3. 1. 2015

Bruntál, ČR

Jiří Joel Krupa

Pokud chcete upravit odebírání listů, klikněte na tento odkaz:

                      Zde klikněte, pokud si nepřejete odebírat tento list modlitebních hradeb: