Joelnet

Bruntál - září 2013

Podrobnosti

Zveřejněno 29. 11. 2014 11:59

Napsal Administrator

Zobrazeno: 3238

Modlitební setkání v Bruntále proběhlo za účasti všech členů základního týmu, což jsou tři osoby.

Sdíleli jsme se o osobních věcech a povídali si o situaci v Bruntále. Základní tým se pravidelně schází jednou měsíčně ke společným modlitbám a sdílení. Ve výjezdech, které také probíhají jednou měsíčně, o kterých podáváme tyto zprávy, se pak dle možností a „jak to máme na srdci“, setkáváme s některými místními modlitebníky.

Z tohoto setkání si pamatuji jednu záležitost. Věříme, že slova mají svůj význam i duchovní vliv. Bruntál je mimo jiné známý heslem „Bruntál – drsný kraj, drsní lidé“. Před několika lety to bylo u nás zavedeno a od té doby si to lidé dávají na auta a společně s tzv. zubatou žábou se to šíří Bruntálem a pozvedává jako takový neoficiální symbol a heslo týkající se našeho města. Viděli jsme jako důležité se proti tomuto tvrzení o „drsných lidech“ v Duchu postavit a vyznávali jsme opak, tedy „jemní lidé“. Dříve jsem si to nějak příliš neuvědomoval (nebo přesněji řečeno nepřikládal jsem tomu takový význam), ale v ten den a tu chvíli na modlitbách jsem prožíval, že to má svou moc, která formuje a působí.

Jak jsem řekl už výše, víme, věříme a jsme přesvědčeni o moci vyznávání a moci našich vlastních slov. Bruntál je z německého slova Freundental, což je v překladu „údolí radosti“. Jeden ze zdejších sborů, Tesalonika, to má na svém webu jako takové logo. To je jistě pěkné vyznání. Před několika dny jsem viděl tričko (shodou okolností na synovi pastora zmíněného sboru), které se mi moc líbilo. Bylo tam I love Bruntál s velkým srdcem místo love. Bylo to pěkné a moc se mi to líbilo.

Vyzýváme i ostatní modlitebníky a i Tebe, kdo čteš tuto zprávu, abys podobný postoj zaujal ke svému městu a místu, kde bydlíš, kde jsi byl zasazen a kam Tě Pán umístil. Není to láska ke světu, ale určitý pozitivní postoj ke „svému městu“. Kolikrát lidé říkají o svých městech a „obcích“, např. „tady zdechl pes“, „to je ale díra“, „tady to je o ničem“ a další. Někdy i o celých oblastech i zemích viz „to je možné jen u nás“, „to je absurdistán“ a další.

Netvrdím, že Pán nemůže nějaké místo nazvat slovem, které je opravdu nelichotivé, například v Písmu je jedno údolí Pánem přejmenováno a pojmenováno na „údolí vraždění“. Ano jsou hrozná místa a hrozné věci, nemůžeme říkat vždy „pokoj, pokoj“ tam, kde není. Nicméně naše slova mají svou moc, „žehnáním přímých se město pozvedá, kdežto ústy svévolníků se boří“, „modlete se za město, do něhož jsem vás přestěhoval, neboť v jeho pokoji i vy budete mít pokoj“.

Jeden z darů, který někteří lidé přehlíží a přijímají jako samozřejmost, je mír. Pokud neprožíváš ve svém srdci vděčnost, že žiješ na místě, kde je klid a mír, měl bys změnit své smýšlení. A spolupracovat s Pánem na změně svých postojů, náhledů a hodnot. Už to je velký dar a milost. Na mnoha místech světa se tomuto netěší a promítnuto i v historii netěšili. Kdyby nic, už jen toto je obrovské požehnání!

Někdy máme tendenci to, co dlouho máme, považovat za samozřejmost, a přestáváme být za to vděční, více si to uvědomíme, ve chvíli, kdy to nemáme nebo to úplně ztratíme, ať už je to voda, jídlo, oblečení, bydlení, zdraví, blízcí, cokoliv. Mnozí lidé, kdyby byli zasazeni do jiného prostředí, možná by si těch milostí, kterých už jsme my jaksi samozřejmě účastni, začali více vážit a být za ně i více vděčni. Bohu, lidem kolem nás a obecně i našemu národu, někdy i jiným národům.

Jen stěžovatelů, reptalů a kritiků je dost, vděčných lidí plných milosti a požehnání je méně. Kým jsi ty?

Jiří Joel Krupa

Sobota 19. července 2014