Joelnet

Praděd VIII - listopad 2012

Podrobnosti

Zveřejněno 1. 6. 2013 13:09

Napsal Administrator

Zobrazeno: 3717

Opět přišel čas pro Praděd.

Praděd je specifická modlitební. Je odlišná od většiny klasických výjezdů. Je v podstatě završením modlitebního zápasu, který Pradědu pravidelně předchází.

Před Pradědem, tedy již počátkem listopadu, jsem si říkal, že možná tentokrát nebude modlitební zápas tak silný. Měl jsem pocit relativní lehkosti a říkal si, že jsme třeba tak posílili, že nebudeme případná břemena či zápas vnímat tak těžce. Ono toto uvažování má v jistých souvislostech sice opodstatnění a tím jak rosteme, se určité věci pro nás stávají méně zraňujícími, méně zatěžujícími atd., ale zrovna v tomto případě to bylo naivní očekávání.

Vnitřní zážitek tohoto boje byl pro mne velice zajímavý a připadne mi užitečné ho popsat i sem na tento list. Před přípravným výjezdem na Praděd, který bývá většinou 14 dní před hlavním výjezdem, jsem prožíval opravdu něco jako chuť do boje. To u mne nebývá zas až tak obvyklé, že bych se to toho hrnul, ale tentokrát jsem prožíval něco jako nadšení bojovníka, který se těší na bitvu, jež něco posune a prostě je rozhodnut a nastaven na boj, nicméně zároveň jsem neměl rozkaz, směr ani cíl. Vpodstatě ani proud a munici, dá-li se to tak říct. Bylo mi jasné, že jak se vrátím z Pradědu, budu mít směr, náboj, cíl, budu mít prostě úkol a záměr a v tuto dobu jsem se na to přímo a doslova těšil. Odlehčený, spokojený, "silný".

Když jsem vyjížděl na Praděd a seděl v autě (nemusel jsem řídit), měl jsem druhý zážitek. Dal by se charakterizovat obrazem, který jsem v tu chvíli zároveň obdržel a zároveň vnímal. Připadal jsem si v zvláštním upokojení a utišení duše a zároveň v napjatém očekávání. Jakoby stála armáda, šik armády na koních seřazená před povelem k útoku a čekala na to, až král vydá povel. V tom zátiší, seřazení a řadě byla zvláštní svatá nálada. Bylo tam upokojení, jakoby žádná bitva neměla být před námi a zároveň jakési soustředění a nasměrování na to, co mělo přijít. Byl to velice zvláštní, skoro bych řekl prorocký zážitek.

Když přeskočím nějaké události, při vracení se z Pradědu bylo jasno. Měli jsme téma, směr, cíl a výjimečné bylo to, že tentokrát jsme dostali jediné téma, žádná další, jen jedno a tím byli - pastoři na Severní Moravě. Nicméně předchozí upokojení, nadšení atd., jak je popsáno výše, vystřídala "práce" či řekněme "boj". Popsatelné je to asi tak, jak jsem to prožíval, jakoby na vás někdo položil těžkou kovadlinu a skoro vám řekl, abyste ji odsunuli a odklidili. Ta kovadlina ovšem odsunout nešla a navíc ale nešlo si ani jakoby odpočinout, protože na vás ležela. A tak nezbývalo, než bojovat a tlačit respektive chvílemi se téměř bránit, aby vás kovadlina nezavalila. Byl do ten druh boje, který vyžaduje celou bytost a není možno moc uhýbat a spočívat.

Na konci po čtrnácti dnech na Pradědu přišlo jediné zjevení a informace. O tom ale teď ještě psát nebudu, protože bylo a stále ještě je spíše na zkoumání.

GOD bless you!

Jiří Joel Krupa

2. 2. 2013

Česká republika