Joelnet

Praděd III - březen 2010

Podrobnosti

Zveřejněno 8. 5. 2010 14:32

Napsal Administrator

Zobrazeno: 4142

      Někteří lidé si myslí, že uvěřit znamená zbavit se problémů a žít v růžové zahradě. Přestože se naším obrácením k Bohu stáváme účastníky nebeské zahrady, zde na zemi se ocitáme ve válečném konfliktu. Někteří lidé tím, že uvěří a díky Pánu jsou zachráněni z problému nejdůležitějšího, kterým je pád do záhuby, naopak zde na zemi čelí problémům.  Máme k dispozici duchovní zbraně pro tento střet, ale mnozí bojovníci jsou terčem útoků, ať už duchovních, či i tělesně zjevných. Církev je pronásledována a křesťané napadáni.

     Pán Ježíš nás upozornil, že nás čekají soužení i pronásledování. I když zjevné pronásledování má své různé etapy a míry, někde jde o život, jinde o pověst a zesměšňování, je zde zřetelný protivník, zřetelná nepřátelská armáda a ta slaví úspěchy, když my spíme a nepoužíváme své duchovní zbraně.

  „Nebojujeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem a silám, které ovládají tento věk tmy“  /Ef 6,12/

     Nepochybuji o tom, že Pán má připraveno probuzení pro ČR a že nás i připravuje na toto probuzení. Pochybuji ovšem o tom, jestli správně tušíme, co vše to znamená.  Pán nás tentokrát na Pradědu upozornil, ato velice jasně i zřetelně, že ono vyhlížené „probuzení“  bude znamenat i jít proti mohutnému větru, síle a někdy náporům nepřátelské armády.  V takovém protivětru a třeba i po dlouhé cestě do kopce má člověk chuť „vzdát“, ale to není řešení.  Jsou momenty, kdy je třeba jít v protivětru a prostě úkolem je jen věrně jít a dojít až do cíle. Není zde možnost si sednou, dokonce i zastavení spíše síly odčerpává a vystavuje nás většímu nebezpečí.  Je prostě třeba jít a vydržet.

     Jsou zde i momenty, kdy není možná moc dobrá komunikace se spolubojovníky. Vítr je tak silný, že jeho hlas přeruší náš hlas a nebo ho zkreslí, druzí nás neslyší a nebo dokonce slyší špatně. Můžeme se ocitnout sami, ale i v ten moment je třeba dojít do místa, kde je občerstvení, posila, komunikace, uvolnění.  Není možno uprostřed větru propadnout sebelítosti, hořkosti či beznaději. Je třeba jít dál.

     Zjistil jsem, že je tomu již poněkolikáté, kdy zjevná praktická situace a prožitek ve fyzickém světě byl v rámci modlitebních hradeb použit Pánem pro výuku věcí, které následně člověk zakouší i v duchovní  oblasti.  Mám-li to nějak shrnou, většinou jsme byli Pánem vyučování v této fázi o síle nepřítele, o tom, že má reálnou schopnost střílet šípy, působit, způsobovat protitlak a zasahovat do dění. Neměli jsme jej podcenit a nemáme jen podcenit. Přitom si můžeme být jisti, že ten, který je v nás , je silnější, než ten, který je ve světě a také vítězstvím Ježíšovým,  který porazil každou mocnost a sílu a slavil nad nimi vítězství. V něm je moc pro vítězství. V něm je síla a schopnost, ale bez něj je zde porážka a odvanutí.

     Tentokrát jsme se modlili podobně, jako před rokem. Cílem a předmětem modliteb tedy byla města či sbory  v této Severomoravské oblasti.  Konkrétně Bruntál, Krnov, Opava, Jeseník, Vrbno, Ostrava, Olomouc, Šumperk.  Tentokrát se na srdce položil i Šternberk, Prostějov a některá další města zde.

     Překvapilo mne, že jsme nakonec museli na Praděd tentokrát dvakrát, neboť při prvním výjezdu nás Pán vedl v modlitbách jen k městu Bruntál a čtyřem společenstvím tam  (R.O.F.C,  Tesalonika,  AC a  služba H.F.A.M.I). Bylo to zvláštní, ale přestože jsme teoreticky měli mít v plánu více měst a tedy zrychlit to střídání, Pán to viděl jinak.  První výjezd tedy byl  v podstatě jen modlitbami za bruntálská společenství. Při druhém výjezdu o 14 dní později se to také „nestihlo“ a modlitby se dokončovaly pak ještě pod Pradědem. Myslím, že důležitější je ale být v proudu, který nám přináší modlitby, zjevení a vedení, než prosazovat námi pochopené plány a časové rozvrhy. Jakoby opačně ale působí to, že v osobním modlitebním životě jsme vedeni k zcela jasnému modlitebnímu řádu a disciplíně. Nemůžeme pohrdnout ani řádem, ani případným nečekaným vedením z našeho porozumění danému řádu se vymykajícím. Někdy člověk padne na tu či onu stranu, ale je tu Pán, aby nás opravil a vedl, a uvedl do veškeré pravdy.

„Pomáhejte prosím  i vy nám svými přímluvami u Boha“