Joelnet

Praděd IV - říjen 2010

Podrobnosti

Zveřejněno 11. 12. 2010 13:13

Napsal Administrator

Zobrazeno: 3941

Modlitebním zaměřením, strategickým cílem vedeného boje byly tentokrát dvě oblasti - správcovství země a školství. Obě oblasti jsou obsazeny silnými pozicemi nepřítele. Zvláště v oblasti správcovství jsme byli přitlačeni doslova k „zemi“ neschopni pohybu. Silně jsme vnímali pocity marnosti, nevděku, apatie až beznaděje. Pohyb na této půdě činil potíže. Duchovní tlak byl velmi silný.

Oblast školství na tom nebyla v tomto ohledu o moc lépe, ale přece jen bylo dýchatelněji. K oběma oblastem jsme nakonec přijali slovo povzbuzení, vyslání i varování. Zvláštní důraz a uvědomnění jsem uviděl v něčem, na co jsem si zvykl teprve v posledních možná dvou letech, ale na příkladu těchto dvou zápasů (modlitby nebyly jen jedním výjezdem, ale byly provázeny posty) jsem si to plněji uvědomoval. Pán nám dává vnímat určitá „pole“ a je možné je nějak „ohmatat, zakusit, pocítit“, je možno nějak „změřit či shlédnout“ sílu nepřítele. Není to vždy příjemné, někdy je to těžké. Zajímavé je, že podobné „nahlédnutí“ či dokonce „kontakt s opozicí“ přichází opakovaně i přesto, že mezitím jsme byli povoláni na „jiná pole“. Přesto však identifikace „síly, kvality a zdroje“ opozice je na daných polích totožná až stejná. Nevím, jestli mi rozumíte, ale kdo to zažil, tak ví, o čem mluvím. V této době málokdy zažíváme plné proražení či průlomy, vlastně v　těchto bitvách této doby téměř stále narážíme do různých, ale téměř nezměněných pozic opozice.

Často v jiných modlitbách rozpoznání zdroje útlaku přineslo samo o sobě uvolnění a pokoj a to nejen samotným zjištěním, ale speciálním požehnáním Božím. Boj, který vedeme, každý na svých úrovních, má jistá pravidla a zákonitosti.

Mocnosti, na které útočíme svými modlitbami, přímluvami či přímým duchovním bojem se dle našich zkušeností zřetelně brání. Mají schopnost blokovat určitá zjevení a různě zpomalovat postup Božího díla (viz Danielův třítýdenní půst a teprve následné doručení odpovědi, o níž bylo rozhodnuto již v počátku na základě jeho rozhodnutí se pokořit, postit a modlit se). Mocnosti a síly, které skutečně ovládají tento věk a jsou za různými viditelnými projevy a změnami ve společnosti i ve světě (např. revoluce v arabském světě) nechtějí přirozeně opustit svá území a krutě, lstivě a tak, jak mohou, ztěžují Boží změny. V Písmu například démoni zbili syny Skévy, když ti je chtěli vymítat, ale neměli potřebné pověření a autoritu od Pána. Není to sice přímo o nadzemských mocnostech , ale je to ukázka, jak jinak řekněme z　určitého úhlu pohledu neutrální“zlé síly zaútočily zřetelně a viditelně na ty, kteří chtěli omezit jejich působení a vliv, (synové Skévy by mohli zůstat ušetřeni takto projeveného konfliktu, kdyby se nepokusili útočit na démony , popř. měli potřebnou větší autoritu). Podobně mocnosti jsou schopny reagovat na duchovní boj proti nim vedený, nicméně ve víře a vedení víme, že přestože mají reálnou sílu a moc, kterou není radno podceňovat, nejsou schopny odolat autoritě Božího slova, Duchem vedeným modlitbám a našim duchovním zbraním. A to na základě vítězství Pána Ježíše. O tom, že mohou naplnění Božích plánů vzdorovat, jim odporovat, působit protitlak a útočit na vojáky, kteří jim ruší jejich „bezpečí“ není ovšem pochyb.

Písmo nás zřetelně varuje, že jsme v boji a jsou po nás stříleny ohnivé šípy. Proto se potřebujeme navzájem krýt.